Když nevíte čím obdarovat své blízké, tak je jasnou volbou Bondy dárkový šek! Prodáme Vám ho každý všední den od 9:00 do 16:00 na Správě Bondy Centra.
A kde nás najdete? V prvním patře projděte chodbou k dětskému koutku a poté vyjeďte výtahem do 3. patra.
Hodnoty šeků jsou: 100,-, 200,- a 500,- Kč. Lze je sestavit do různých kombinací. Platnost každého šeku je 1 rok od jeho vystavení.
Proč nese nákupní středisko mezi místním vlakovým nádražím, Škodovkou a ulicí Václava Klementa název BONDY? S nápadem přišel na začátku tisíciletí pan Tomáš Melich, český rodák z Vídně, stavební podnikatel, ale především vnuk Rudolfa Bondyho, člena rozvětvené významné obchodnické židovské rodiny Bondyů. Jméno má původ ve Španělsku (bon dia) stejně jako rodina, jejíž členové se v Českých zemích objevují od 17. století a postupně se zde domestikovali. Zmíněný Rudolf Bondy se v adresáři Mladé Boleslavi objevuje od roku 1933. Oženil se s paní Valerií Meissnerovou, což také nebylo v Boleslavi neznámé jméno. Bratr matky Dr. Alfréd Meissner působil v bývalém Československu ve dvou vládách jako ministr spravedlnosti. Bondyovi měli tři děti – Zdeňka, Vilíka a Helenu, matku pana Melicha.
Mladoboleslavští Bondyovi tehdy vlastnili dům čp. 20/I. Víme, že tento dům předtím patřil Vilému Meissnerovi, který zde měl obchod železářským zbožím. Další pozemky železářství, zvláště skladové prostory se nacházely také v oblasti na Slovance a v blízkosti železniční trati Mladá Boleslav – Stará Paka, tedy tam, kde stojí dnešní Bondy centrum. Rudolf Bondy úspěšně pokračoval v obchodní tradici své rodiny i svého tchána a dokázal významně rozšířit rodinný majetek, věnoval se však také charitativní a mecenášské činnosti. V roce 1938 hodlal Rudolf Bondy zakoupit také prodejnu Diamant na pražském Václavském náměstí. Když však byli pan Bondy s paní Helenou později tuto záležitost v Praze zařizovat, byl zatčen gestapem a poté deportován do Buchenwaldu. Celá rodina byla následně internována spolu s jinými židy na boleslavském hradě (kde tuto událost holocaustu připomíná pamětní deska z devadesátých let). Odtud vedly jejich cesty rovněž do Buchenwaldu nebo Osvětimi. Pouze dcera Helenka, matka zmíněného pana Melicha, zůstala na hradě a také jako jediná z boleslavské větve Bondyů přežila.
Po válce se snažila pracovat dále v železářském obchodě, což přerušily události po komunistickém puči 1948. V padesátých letech se paní Helena v Praze provdala za rakouského občana pana Melicha a narodil se jim syn Tomáš. Rodina se pak přestěhovala do Rakouska. Vnuk Rudolfa Bondyho Tomáš Melich pokračoval v obchodně – podnikatelské tradici rodiny. Po roce 1989 pomáhal své paní matce s restitucemi v Praze a Mladé Boleslavi, od roku 1998 zahájil i jednání s vedením města o zakoupení dalších pozemků v místech někdejšího nekrytého autobusového nádraží s úmyslem vystavět zde důstojné obchodní centrum. Tak se i stalo. Základní kámen byl položen 1. dubna 2004 a že se nejednalo o „apríl“ dokazuje současná stavba, která úspěšně slouží svému účelu od roku 2007 a podle domluvy nese jméno starobylého židovsko-českého obchodnického rodu, který v Mladé Boleslavi i širokém kraji zanechal pozitivní stopu, aby zde následně ve vichřici dějin zcela zanikl. Alespoň tedy to jméno…
